poster

Tókjó nagaremono

  • Japonsko

    Tōkyō nagaremono

  • Japonsko

    東京流れ者

  • USA

    Tokyo Drifter

Akční / Drama / Krimi

Japonsko, 1966, 89 min

Režie:

Seidžun Suzuki

Scénář:

Kóhan Kawauči

Kamera:

Šigejoši Mine
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • neoBlast
    ***

    Po velmi slušném Youth of the Beast, prvním filmu, který jsem od Suzukiho viděl, je toto tak trochu zklamání. Ještě, že unylý děj zachraňuje nadrpůměrná akce, skvělá kamera a chytlá ústřední melodie. Holt příliš mnoho kohoutů na jednom smeťáku... ale inspirace pro mnoho korejských detektivek/gangsterek je to neoddiskutovatelná (viděl jsem tam i božský Ji-un Kimův A Bittersweet Life). 50 %(4.6.2012)

  • stub
    *****

    Všechny (dva;) dosavadní komenty (Shadwell, Bluntman) jsou velmi dobré, což se zde vidí málokdy;) a já už nemám moc co doplnit. Suzukiho tvorba je snad nejeklektičtější s jakou jsem se kdy setkal, naprostá ignorace hranic jednotlivých žánrů je velkou specialitou tohoto filmového vizionáře, který obvykle ještě na place přepsal polovinu scénáře. Zajímavé je, že jeho orientace je cílena na stylizaci, vizuální a zvukovou stránku, které používá jako základní stavební kameny svého díla, narozdíl od např. Tarantina však ani při takovém přístupu není mělký a násilí a smrt nejsou pojímány "jen jako taková legrace". Řekl bych, že pokud byl některý režisér vykrádán více, než Kurosawa, pak je jím právě SS. Dějově jde o poměrně běžný spletenec z prostředí yakuzy, ale výsledný dojem je, jak jinak, zcela originální a jedinečný. Tetsuya Watari je zde v naprostých začátcích své kariéry, kdy se z něj studio teprve snažilo udělat hvězdu a právě k tomu měl přispět i Suzuki - byť to dnes může znít neuvěřitelně, vedení studia bylo s výsledkem krajně nespokojeno a dokonce si vynutilo změnu poslední scény. Pokud jde o řeč těla, hraje Watari jakž takž slušně, pokud jde o mimiku a mluvený projev, věřím Suzukiho historce, že do něj bylo občas třeba šťouchat smetákem, aby podal nějaký výkon. V součtu každopáně parádní jízda, která opět dokazuje, o kolik napřed tento režisér vždy byl. Mmch existuje i "dvojka", ale tu má na svědomí jiný režisér...(29.5.2010)

  • Rominator
    ***

    Klady snímku Tokyo Drifter (1966) jsou bezesporu zvuková a vizuální stránka. Problém proč jsem si snímek neužil více bych viděl ve střihu, protože scéna se mnohdy rozjede a není řádně ukončena a je přerušena scénou novou a děj potom není úplně přehledný. Hudební znělku nazpíval herec v hlavní roli Tetsuya Watari.(30.11.2013)

  • Lima
    ***

    Od snímku, který je nejoblíbenějším filmem a největším inspiračním zdrojem Nicolase Windinga Refna, jsem přeci jenom čekal více, než vyšeptalou gangsterku o soupeření tokijských gangů a stavovské cti :o) Prvních cca 40 minut (což je zhruba polovina stopáže) se tady toho opravdu moc nestane, mimo to, že se zde dva gangy přetahují o vliv, všechno podstatné jsme už viděli v mnoha jiných filmech. Dost často pro mě nepochopitelně se ustřihne náhle scéna uprostřed dění a přijde další, jakoby v tom měl střihač zmatek, každopádně zmatek v tom má divák. Co teda musím částečně pochválit, je vizuální stránka. Dokud se děj točí v Tokyu, volí režisér zajímavé strohé kompozice s pře-krá-sný-mi barvami, radost pohledět, ani kulisy nejsou k zahození (ten konec!), ale pasáž ze zasněžených hor není moc zajímavá a suma sumárum, ten film vyjma kamery mnoho zajímavého nepřinese. __ PS: Bluntman tady blábolí cosi o úprku před vlakem coby falickým symbolem. Prosím, tahle scéna trvá asi 4 vteřiny a vlak v ní skoro vůbec není vidět. Ti filmoví teoretici jsou opravdu občas blázni :o)(2.10.2018)

  • Bluntman
    *****

    Tokyo Drifter je film-rozkoš, kterou nelze popsat, musí se zažít - přesto se o to aspoň trochu pokusím. Dezorz přirovnal Suzukiho k japonskému Jeanu-Lucu Godardovi a nic přesnějšího se ani napsat nedá, Suzuki velice důmyslně boří jednotlivé žánrové formulky a umně si pohrává s diváckým očekáváním, což, uznávám, nemusí sednout každému, ale člověk, který má nakoukáno a popř. i načteno, bude v jednom (sedmém) nebi. Na ČSFD sice stojí v žánru "akční", ale za to by se ihned mohlo přidat "thriller" (najdeme zde parafrázi Hitchcocka, kdy hlavní hrdina utíká před vlakem, falickým to symbolem), "muzikál" (paradoxně ani jedna z písní hlavního hrdiny není dokončena, vždy do toho vstoupí akční žánr a krvavý balet, o kterém se nesnilo jak Peckinpahovi, tak Wooovi, aneb Fred Astaire s kulometem) a "romantický" (celá ta žánrová uvědomělá hra zde slouží k postupnému odkrývání samotného gró filmu, hrdinovy emociální problémy a touha milovat ve zběsilém světě - s tím se potácí všichni Suzukiho hrdinové). Co čekat od filmu, jenž v úvodních minutách vykazuje vynikající práci s hloubkou ostrosti a mizanscénou, převede nám westernové antré hrdiny s nenuceným přechodem do neo-noiru a připraví nás na to, že nebudeme po čas sledování filmu na nic připraveni. Tokyo Drifter je mj. jasným inspiračním zdrojem pro Tarantina a jeho Kill Bill (intertextové odkazy jsou převážně povrchního rázu) a Park Chan-wooka (povrchní odkaz se taky najde, podobnost pistole z Drifter a Lady, ale Park je idee Suzukiho blíž než pubertální hračička Tarantino). TOP 5. :-)(9.1.2007)

  • - Hudební znělku nazpíval herec v hlavní roli Tetsuya Watari. (Rominator)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace