• NinadeL
    *****

    V 10. letech patřila Magda Sonja k nejznámějším hvězdám. Série jejích krátkých filmů patřily ke skrovné nabídce za První světové mezi jistoty. Magda byla mezi prvními hrdinkami, které ve filmu reprezentovaly nejoblíbenější témata světového dramatu, byla tu Medusa, Don Juan, Drakula, Mata Hari i Marie Stuartovna. Ve 20. letech se seznámila a později provdala za ambiciózního všeuměla Friedricha Fehéra. Společné filmové projekty realizovaly až po narození syna Jana. Tolik tedy k rodinnému tandemu Fehérových, kteří dali českému filmu po part-talkie Tonce Šibenici první český 100% zvukový a mluvící film. Z dnešního hlediska je problematické k výslednému projektu Když struny lkají přistupovat jako k celistvému dílu. Film se nedochoval celý a možné je shlédnout jen neuměle restaurovanou verzi z roku 1953, která není příliš vynalézavá. Dnes chybí kromě celého filmu také reflexe tehdejšího nahlížení na krizi, která nebyla malicherností. V současnosti chybí také základní představa o tom, kdo to vlastně byla animírka a jaké to mělo společenské vazby nejen pro onu dámu. A samozřejmě by zde už málokdo hledal inspiraci Tolstého Ďáblem. Osobně tedy oceňuji světový vklad do českého filmu, který bohužel zavál čas.(1.2.2011)

  • Marthos
    **

    Scénáristé a společnost A-B zřejmě zamýšlela vytvořit z tohoto tklivého melodramu diváckou senzaci, vyvolanou novým, v českém prostředí takřka stále neznámým fenoménem zvukového či mluvícího, jak se tehdy říkalo, filmu. Buď jak buď, dnes jsou STRUNY pokládány za první československý zvukový film, přičemž touto oficiální frází se rozumí použití zvukové aparatury při inscenování celého filmu, nikoli jeho části, jako tomu bývalo u některých předchůdců. Režie byla svěřena Vídeňákovi Friedrichu Fehérovi, který měl za sebou už poměrně pestrou kariéru v sousední německé a rakouské kinematografii. Ten do hlavní dětské role obsadil svého malého synka Jeníčka, za hlavní ženskou hvězdu byla pak Fehérova manželka Žofie Veselá, známá ovšem v uměleckých kruzích pod pseudonymem Magda Sonja. Celý projekt však v druhém plánu sázel na jinou, exkluzivní "hvězdu", a sice na renomovaného houslového virtuosa Jaroslava Kociana, který ve filmu získal ojedinělou příležitost předvést své neobyčejné umění. Výsledný tvar ulpívá víceméně na těchto jednotlivých unikátech, samotný příběh je značně amatérsky inscenovaný, nicméně v určitém směru je snímek cenný také díky aktuálnímu zachycení vzrůstající hospodářské krize, která je příčinou hrdinčiny tragédie. Nestydaté prostředí nočních barů, lákajících k frivolním radovánkám a nevázanému veselí, doplňuje chytlavý šlágr Koukej, ty mě houpáš. Kritika však byla nemilosrdná a trefně psala o tom, že nejen struny lkají. Divákům to ale podle všeho nevadilo. Naopak. Ve vyprodaných pražských biografech se film hrál dva měsíce a v Berlíně zažil svůj druhý triumf.(22.8.2009)

  • kraval
    **

    Krom skutečností, že se jedná o první československý zvukový film a že je trochu zajímavý jakožto obraz třicátých let na našem území, není nic, proč byste se na toto hloupé melodrama měli dívat. Film má všechny neduhy prvních zvukových filmů točící se okolo posedlostí filmařů zvukem (hudbou, ruchy i slovem).(12.2.2016)

  • dyfur
    ***

    moja zaujímavosť:Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach Prahy. (dyfur)(27.7.2015)

  • Vesecký
    ***

    Na tento film se musí dívat poněkud s odstupem a pochopením. Byl to jeden z prvních zvukových českých filmů. Hlavní roli v něm hraje hudba. Pro většinu tehdejších diváků byl zvukový film zjevením, ale záhy se stal pro mnohé náhradou za to, že nemohou přijít do divadla nebo na koncerty vynikajících osobností, jakou byl tehdy bezesporu Jaroslav Kocian. Hudba tedy nahrazovala zábavu. Navíc u režiséra Fehéra tu objevuji znalost tehdejší průkopnické sovětské filmové školy, řada záběrů je, myslím, ovlivněna Ejzenštejnem nebo Dovženkem. Vzpomeňme na záběry matky utíkající v mrazu sněhem nebo některé detaily či záběry ze zajímavých úhlů obrazu vůči ději. To jsou klady, kterým tři hvězdičky musím dát, ač je děj dost jednoduchý, ale možná také zkreslen tím, že se nedochoval v úplnosti. To, že se tam mihli i Marvan a Haas, je velkou zajímavostí.(6.9.2015)

  • - Jedná se o v pořadí druhý zvukový film československé provenience. Za úplně první bývá považován film Tonka Šibenice (1930), dodatečně ozvučený v Paříži. Současně jde o první snímek, v němž zazněla první česká filmová píseň. (Dzonysek)

  • - Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach Prahy. (dyfur)

  • - Původně měl místo Jaroslava Marvana hrát roli ředitele baru Jan W. Speerger, ale svoji první zvukovou roli nezvládl. (Karlos80)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace