poster

Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

  • Itálie

    L'uccello dalle piume di cristallo

  • Západní Německo

    Das Geheimnis der schwarzen Handschuhe

  • Kanada

    The Bird with the Crystal Plumage

  • Austrálie

    The Bird with the Crystal Plumage

  • USA

    The Bird with the Crystal Plumage

  • Velká Británie

    The Bird with the Crystal Plumage

  • USA

    The Phantom of Terror

  • USA

    Point of Terror

  • Velká Británie

    The Gallery Murders

Krimi / Horor / Mysteriózní / Thriller

Itálie / Západní Německo, 1970, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MM_Ramone
    ****

    Tak takto sa to teda začalo. Takto vstúpil do sveta kinematografie génius. Týmto snímkom odštartoval svoju kariéru taliansky režisér Dario Argento. Film "Vták s krištálovým perím: Prízrak teroru" je jeho celovečerný debut. Podľa vlastného scénara ho natočil v roku 1970. Jasne v ňom naznačil akým smerom sa bude uberať jeho ďalšia tvorba. Surové mysteriózne krimi horrory. Vytýčil si svoju cestu a zvolil štýl. Ten potom pri ďalších svojich filmoch vypiloval do dokonalosti. Časom sa z Daria Argenta stal grande re Giallo. ****(3.2.2016)

  • POMO
    ****

    Giallo thrillery sú o obrazovej kompozícii, dôkladnom výbere a dotvorení špecifických lokalít a hlavne o atmosfére, pre ktorú sú ostatne ony dva aspekty základným stavebným kameňom. Pointa býva uz v dnešných časoch nevzrušivá a niekedy až naivná. Táto Argentovka taktiež v závere nešokuje, no vo výprave a kamere je bezkonkurenčne na špici - pre Argenta sú farby interiérov akoby ďalšími postavami filmu. Krásne "screaming queens", bizarná rolička Maria Adorfa čoby outsiderského umelca - magora živiaceho sa mačacím mäsom; a iná nezabudnuteľná postava odpudivého nájomného vraha v žltej bunde, ktorý vás bude prenásledovať v snoch. Jeho scéna na parkovisku autobusov, hypnoticky a znepokojivo zostrihaná, je najnapínavejšia z filmu. Pre mňa určite lepšie giallo než Argentova iná slávna pecka Deep Red.(26.7.2010)

  • Madsbender
    ****

    L'Uccello dalle piume di cristallo (lekcia ľubozvučnej taliančiny v celej svojej kráse) drží u mňa hneď dvojnásobné prvenstvo - je to môj prvý Argento vôbec a zároveň maestrov debut, čo je na ňom asi tá najprekvapivejšia skutočnosť. Už od úvodnej scény ma totiž absolútne uhranul nemiestne pôsobivou vizuálnou kompozíciou scény útoku v galérii (ako príznačne zvolené prostredie vzhľadom na Argentovu budúcu reputáciu a jeho najsilnejšiu stránku), sprevádzanou temnými tónmi Ennia Morriconeho ("kúzelník za kamerou" a ďalší z nefalšovaných kráľov obrazovej sugescie Vittorio Storaro v tej dobe debutoval, takže jeho účasť je pochopiteľná, ale ako dostal už do svojho prvého filmu Morriconeho je pre mňa záhada). Veľké presklené vchodové dvere, moderný dizajn, skulptúra vtáčej nohy a kontrast belostného povrchu sály s karmínovočervenou krvou ženy, plaziacej sa po zemi a prosiacej o pomoc. K tomu perfektné využitie svetla a tieňa, a neodmysliteľná poetika kožených rukavíc a chladnej ocele, vnárajúcej sa do tela. Tak sa robí to, čo poznáme pod pojmom atmosféra. Opojný audiovizuál (každá vražda má svoj štýl a predchádzajú jej zaujímavé obrazy, plus nápad vizuálne pripodobniť neúplnú spomienku spisovateľa k fotografiám vraha je výborný) a dynamické tempo deja dajú zabudnúť aj na mierne nedostatky príbehu a lapsusy v logike chovania postáv (záver pôsobí trochu ako na drogách, ale zážitok našťastie pokaziť už nedokáže). Predsa len je nutné si uvedomiť, že Argento len dômyselne využíva základné princípy filmu, teda práve to, čo vidia naše oči a počujú naše uši. Keď chcem film dokonale rafinovaným spletitým dejom, siahnem po Nolanovom Memente či Hitchovom Vertigu, alebo len kvalitnom románe. U Argenta, zdá sa, nič také nepotrebujem, čo na druhú stranu neznamená, že by dej plný zvratov s relatívne prekvapivým finále nemal divákovi čo ponúknuť. Akurát skôr divákovi v 70.-tych rokoch, ako tomu súčasnému. I napriek tomu som veľmi spokojný a konečne plne chápem označovanie mojej obľúbenej režijnej dvojice Cattet-Forzani za pokračovateľov Argentovho odkazu. 80%(4.8.2014)

  • Flakotaso
    ****

    Klasický rukavicový Argento. A je to opravdu povedené giallo, vůbec není poznat že je to debut tohoto italského klasika. Scénář je výtečný, založený na jediném, zdánlivě nepodstatném detailu a Storariho kamera je luxusní. Paradoxně se nemůžu ubránit dojmu, že Morriconeho hudba je tentokrát nejslabší složkou filmu. Každopádně, co do atmosféry děsu a strachu byla mnohem lepší Suspiria.(30.1.2011)

  • J*A*S*M
    ***

    Zajímavé vidět, jak málo někomu stačí k silnému hororovému zážitku. Pár zamordovaných ženských, cca čtyři kapky krve, vrah v černém pršiplášti a slavné jméno za kamerou. Argento ve svém hororovém debutu dělá stejné chyby jako kdykoliv poté. To znamená, že technické kvality jsou prvotřídní, sem tam zaujme nějaký pěkný záběr a atmosféra je místy taktéž obstojná, ale herci pod jeho vedením prostě působí přirozeně asi jako já na hip-hopovým koncertu. A to ani nemluvím o "šokujícím" (chacha) závěru, který je zrežírován a odehrán naprosto tristně, napětí zde neexistuje a scénáristicky to stojí za starou belu. Horror movie of the year(22.4.2009)

  • - Pták s latinským jménem Horitus nevalis, který má žít pouze na Sibiři ve skutečnosti neexistuje, místo něj je ve filmu jeřáb královský (Balearica regulorum), což je nestěhovavý pták, který se vyskytuje pouze v Africe ve vyprahlých savanách jižně od Sahary. (KM Phoenix)

  • - Při psaní scénáře se Argento inspiroval novelou amerického spisovatele Fredrica Browna "The Screaming Mimi", která byla už v roce 1958 zpracována ve filmu stejnojmenného názvu Screaming Mimi (1958). (koval45)

  • - Natočeno za šest týdnů. (Chatterer)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace