• Marthos
    ***

    Když dramatik a novinář Josef Kajetán Tyl psal jedno ze svých nejznámějších děl, jistě netušil, jak velký význam českému národu a české zemi tato hra přinese. Ve Fidlovačce vyústily mnohé tendence národního obrození, které se od dob Dobrovského a Jungmanna marně pokoušelo o ryze českou hru, srozumitelnou pro nejširší vrstvy obyvatelstva a zároveň takovou, která by se vyslovila k palčivé otázce existence českého národa v stále více neudržitelném habsburském souručenství. Zcela konkrétní protigermánský charakter je zobrazen na postavách "němčíků" Mastílkové a Herr von Dudka, kteří jsou však českým ševcům jen pro smích a v závěru je nemine konfrontace s jejich vlastním původem. Filmová verze, která vznikla na samém počátku nové zvukové éry domácí kinematografie, se však od původního Tylova záměru výrazně odlišuje. Režisér Svatopluk Innemann přizval ke spolupráci operetní libretisty Jurista a Tobise, kteří hru nakonec proměnili v poněkud těžkopádnou hudební komedii. Zcela nevhodná ústřední dvojice ryze operetních herců Jiřího Sedláčka a Slávky Tauberové, jejichž výstupy se pohybují na nejnižším stupni ochotnického pitvoření, je v ostrém kontrastu s obsazením významného operního pěvce Otakara Mařáka, který v závěru zazpíval Škroupovu píseň a pozdější národní hymnu Kde domov můj. Navzdory tomu zůstalo ve filmu několik znamenitých hereckých výkonů. Především Antonie Nedošinská v netradiční roli uzurpátorské Mastílkové, Jindřich Plachta coby líbezný učitel hudby a Čeněk Šlégl ve fantastické poloze namyšleného šviháka von Dudka dokázali, že zvukový film bude mít na čem stavět. Slavnostní vánoční premiéry se zúčastnili i tehdejší představitelé vlády a prezident Masaryk, kteří byli podle dobových novinových zpráv filmem nadšeni a dojati. Optikou současného diváka však nezbývá než hořce konstatovat, že si nově zrozený zvukový film zasloužil mnohem zdařilejší převedení této bytostně české látky.(24.11.2009)

  • Skuby47
    ***

    Na tomto filmu je vidět, jak jde čas. Nelze zde hodnotit jednoduchý příběh, herecké výkony, výpravu ani hudbu, či spíše zvuk. Je to opravdu jen zajímavost pro filmové fanoušky, dokumentující, jaký skok za předchozích 80 let udělal filmový průmysl. Věřím, že všichni tito filmoví průkopnící dělali co uměli a mohli, což je třeba ocenit. Vlastně i mě přiměla ke shlédnutí tohoto snímku spíše zvědavost, než očekávání hlubšího zážitku a troufám si tvrdit, že moji vnuci by po deseti minutách film zastavili.(15.10.2011)

  • argenson
    ***

    Je to staré, patetické, místy směšné a technicky nedokonalé. Je ovšem k tomu přistupovat s nadhledem a vědomím, že tomu filmu je přes osmdesát let. Ovšem většina zúčastněných jakoby se tvářila pateticky právě proto, že stojí nad klasickou divadelní látkou a u přelomového počinu kinematografie. Snad jen Antonie Nedošinská a Čeněk Šlégl vystupují naprosto přirozeně ve stylu běžného kšeftu. Jejich realistické ztvárnění nepříliš sympatických postav ale pozvedává Fidlovačku na dodnes koukatelnou věc.(12.7.2012)

  • tomtomtoma
    ****

    Josef Kajetán Tyl zaslouženě patří mezi divadelnické osobnosti české divadelní historie. Díky době jeho života jsou jeho hry přirozeně vlastenecké. Nejsou vyhraněné ke germánské rase, jsou kritické k vlastnímu českému obyvatelstvu, které často a velmi ochotně zapomínalo na vlastní české kořeny a poněmčovalo se v dobré víře v lepší budoucnost výsostného postavení majetnější měšťanské vrstvy. A česká intimnost byla zapovězena do bídy nejchudší vrstvy. Nemám problémy přijmout kladně tuto filmovou adaptaci. A to i přes skutečnost, že zejména představitel hlavní mužské role působí na svém místě nevhodně. Kočka se tahá za ocas a uši z toho bolí. Ta komická fraškovitost baví svým nadšením a škádlivým nadhledem a několikerým hereckým koncertem. Hlavní ženskou postavou je mladá Lidunka (Slávka Tauberová), která dosáhla vhodného věku ke vdavkám. Je milována, je haněna, je naháněna, je přesvědčována, je zastrašována a je uctívána. Vítěz tohoto dostihu není dopředu znám, když jsou povoleny téměř všechny údery. Hlavní mužskou postavou je Jeník Kroutil (Jiří Sedláček), ševcův synek, který se vrátil ze své pouti po světě a ihned započne v přerušených námluvách. Strany obou milenců stojí zarytě a nepřátelsky proti sobě. Největší zápletku dodává faktor náhody pouhého nedorozumění a záměrné manipulace se skutečností. Výraznou postavou je teta Lidunky a máselnice a syrečkářka Mastílková (dobrá Antonie Nedošinská). Ta chce svojí neteř především provdat do urozenějších kruhů měšťanských zbohatlíků, kteří ostentativně kašlali na svůj český původ. A jak si svoji roli dokáže povýšenecky užívat! Rozkošnou postavou je Matěj Dudek alias pan von Dudek (skvělý Čeněk Šlégl), který prospěchářsky pase po Lidunce. Jeho zjevný odpor k češství je správně afektovaný a výsměšný. Kdyby nebylo toho zatracovaného původu! Z dalších rolí: prchlivý vlastenec, Jeníkův otec a český živnostník v oboru ševcovském Kroutil (příjemný Josef Rovenský), laskavý Lidunčin učitel hudby Jammerweil (solidní Jindřich Plachta), vypočítavý a manipulující dohazovač Kozelka (Jan Marek), bezprostřední a bezstarostný ševcovský tovaryš Pepíček (sympatický Eman Fiala), škodolibá Lidunčina kamarádka s nenadálou příležitostí a zpěvačka Cibulková (Marie Grossová), Matějův velmi překvapený otec a rázný švec Dudek (Otto Zahrádka), laskavá hospodyně u pedantské máselnice Markyta (Růžena Šlemrová), či slepý hudebník s procítěným zpěvem té tolik známé písničky Mareš (Otakar Mařák). Pro mě je to stále milé dílo. S humorem, patetickou hymnou a se závěrečnou a spásnou shodou na českém národním uvědomění. Národní hrdost? Lze o ní mluvit v časech globalizace? Na druhou stranu zdravý pohled na vlastenectví je prospěšný, pokud může být člověk hrdý na vlastní národ. A zdraví rozum zvítězí.(19.8.2016)

  • Karlos80
    ***

    Jó Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, film natočený podle známe divadelní hry od J. K. Tyla. Vlastenecká veselohra o ševcovské cechovní slavnosti obracející se především na lidové a venkovské obecenstvo, kterému také vyhovoval celkový operetní ráz. Šlo o druhý zvukový film natočený pouze v české verzi. Ve filmu také zazněla Škroupova píseň "Kde domov můj" (později naše hymna) v podání předního člena N.D., O. Mařáka. Innemannův první zvukový film se mi celkem líbil, zcela jistě chytí člověka za srdce a myslím si, že se musel líbit i tehdejšímu českému ještě vlasteneckému divákovi. Fidlovačka byla natočena v celkem krátké době, mám dojem že za pouhých 10 dnů, a do pražské premiéry byla nasazena o vánocích, jako pátý ryze český mluvený film roku, a udržela se na programu po celých 12 týdnů.(10.6.2006)

  • - V dobovém tisku byla Fidlovačka označována za "první ryze český zvukový a mluvící film". Zdroj: Český hraný film 1930-1945, NFA 1998. (NFA.cz)

  • - Celé natáčanie filmu trvalo iba 10 dní. (Raccoon.city)

  • - První zvukový film natočený pouze v české verzi. (Snorlax)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace