poster

U svatého Antoníčka

Komedie / Hudební

Československo, 1933, 93 min

Scénář:

Karel Steklý, Jiří Balda (divadelní hra), Antonín Fencl (divadelní hra)

Kamera:

Václav Vích

Hudba:

Jára Beneš
(další profese)
  • Pacco
    *

    (2x a už nikdy) Nepožívat ve střízlivém stavu. Dobrá, dobře míněná rada (nad zlato). Ljuba Hermanová je neskutečně poďobaná od jebáků a bezmezně přehrává, ale její výkon patří k těm lepším ve filmu. (Prý 50. Innemannův film a začátek českých operet.)(6.1.2009)

  • Vesecký
    **

    Opět se s většinou shoduji - dvě hvězdičky. Největším přínosem filmu z historického hlediska je ukázka slováckého folklóru, který s globalizací a komerční anglofonní kulturou u nás takřka zmizel - alespoň z medií. Právě ty autentické záběry na konci filmu jsou velmi cenné. Ale to je tak asi vše. Po různých tentokrát ne příliš složitých ani nápaditých peripetiích se dají dohromady tři páry a předpokládáme, že na konci se u sv. Antonína slaví svatby, ačkoliv tam je to nějak ustřihnuto (ztratilo se?). Innemannovy režie jsou vskutku nevyrovnané a tahle je zase slabší. Automobilový závod se záhy vytrácí - proč se tam vůbec objevil? Snad byla sponzorem automobilka. Hold panu malíři byl holdem pro herce Bubeníčka. Hana Vítová, standardní tvář, standardní úsměvy i mluva; Ljuba Hermanová - ta byla ve filmu všeobecně slabá a její komika dnes nemůže nikoho rozesmát; Alena Frimlova -oh, yes, Čechoameričanka, ale pak zpívala krásně čistě česky, ještě že se manžel dal rozvést, jinak by Jára Pospíšil přišel zkrátka. Trošku více svěží byl Franta Paul, Dohnal nic.(3.3.2016)

  • kinderman
    **

    Vzhledem k tomu, že postava H.Vítové je zde ještě pasivnější než obvykle, pozornost na sebe strhává L.Hermanová. Až je člověku skoro líto, že nakonec užene zrovna takového blba, jakého hraje F.Paul.(5.9.2011)

  • Marthos
    ***

    Stejnojmenná opereta autorské dvojice Špilar - Mírovský zahájila 1. července 1932 v Městském divadle na Vinohradech netušenou budoucnost české operetní historie. Děj autoři zasadili do atraktivního prostředí moravského folklóru, symbolizovaného především poutí ke svatému Antoníčkovi. Lidové prostředí, včetně pestrých krojů, se uplatňovalo v operetě již dříve, ale dosud nikdy v tak dominující síle, navíc protkáno i typickým nářečím. Do kontrastu položili tvůrci moderní prvky jako velkoměstského novináře nebo americkou milionářku. Hudební skladatel Jára Beneš pak pro dílo zkomponoval řadu hudebních čísel, z nichž nejslavnější je dobový šlágr Ty můj svatý Antoníčku. Z operety se rázem stal obrovský hit a proto se režisér Svatopluk Innemann rozhodl využít této popularity k natočení její filmové verze. Až na několik drobných úprav ponechal dějový rámec beze změny a hlavní atrakcí pak mělo být obsazení akademického malíře Oty Bubeníčka. V dalších rolích se objevili mladí a začínající herci, z nichž někteří působili ve stálém angažmá na pražských operetních scénách (bezesporu největší pozornost na sebe strhává dryáčnická Ljuba Hermanová). Z dnešního hlediska má cennou dokumentární hodnotu závěrečné zachycení tradiční poutní slavnosti. S ANTONÍČKEM se zrodila nová, přímo triumfální éra českého operetního kultu, charakteristická především dosud nepoznanou konjunkturou a postupným narůstáním účinné domácí tvorby, která zahnala import až do podřadného postavení.(8.8.2009)

  • Rousse
    *

    Ač jsem milovnice filmů pro pamětníky a folklóru a ve vesnici pod Svatým Antoníčkem učím, tohle už není můj šálek čaje. V rychlosti proklikat a rychle zapomenout, že něco takového vzniklo. A kroje si radši užít naživo než u téhle k....y :-)(2.6.2012)

  • - Filmovanie prebiehalo v obci Blatnice pod sv. Antoníčkem na Morave. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace