Opereta z venkovské pouti... Krajinář Oto Bubeníček představoval akademického malíře, Ljuba Hermanová v kroji stloukala máslo za zpěvu lidové písně. Odlišné ladění a výrazně lyrickou výtvarnou stylizaci mají autentické záběry z poutního místa.(oficiální text distributora)
(2x a už nikdy) Nepožívat ve střízlivém stavu. Dobrá, dobře míněná rada (nad zlato). Ljuba Hermanová je neskutečně poďobaná od jebáků a bezmezně přehrává, ale její výkon patří k těm lepším ve filmu. (Prý 50. Innemannův film a začátek českých operet.)(6.1.2009)
Opět se s většinou shoduji - dvě hvězdičky. Největším přínosem filmu z historického hlediska je ukázka slováckého folklóru, který s globalizací a komerční anglofonní kulturou u nás takřka zmizel - alespoň z medií. Právě ty autentické záběry na konci filmu jsou velmi cenné. Ale to je tak asi vše. Po různých tentokrát ne příliš složitých ani nápaditých peripetiích se dají dohromady tři páry a předpokládáme, že na konci se u sv. Antonína slaví svatby, ačkoliv tam je to nějak ustřihnuto (ztratilo se?). Innemannovy režie jsou vskutku nevyrovnané a tahle je zase slabší. Automobilový závod se záhy vytrácí - proč se tam vůbec objevil? Snad byla sponzorem automobilka. Hold panu malíři byl holdem pro herce Bubeníčka. Hana Vítová, standardní tvář, standardní úsměvy i mluva; Ljuba Hermanová - ta byla ve filmu všeobecně slabá a její komika dnes nemůže nikoho rozesmát; Alena Frimlova -oh, yes, Čechoameričanka, ale pak zpívala krásně čistě česky, ještě že se manžel dal rozvést, jinak by Jára Pospíšil přišel zkrátka. Trošku více svěží byl Franta Paul, Dohnal nic.(3.3.2016)
Vzhledem k tomu, že postava H.Vítové je zde ještě pasivnější než obvykle, pozornost na sebe strhává L.Hermanová. Až je člověku skoro líto, že nakonec užene zrovna takového blba, jakého hraje F.Paul.(5.9.2011)
Stejnojmenná opereta autorské dvojice Špilar - Mírovský zahájila 1. července 1932 v Městském divadle na Vinohradech netušenou budoucnost české operetní historie. Děj autoři zasadili do atraktivního prostředí moravského folklóru, symbolizovaného především poutí ke svatému Antoníčkovi. Lidové prostředí, včetně pestrých krojů, se uplatňovalo v operetě již dříve, ale dosud nikdy v tak dominující síle, navíc protkáno i typickým nářečím. Do kontrastu položili tvůrci moderní prvky jako velkoměstského novináře nebo americkou milionářku. Hudební skladatel Jára Beneš pak pro dílo zkomponoval řadu hudebních čísel, z nichž nejslavnější je dobový šlágr Ty můj svatý Antoníčku. Z operety se rázem stal obrovský hit a proto se režisér Svatopluk Innemann rozhodl využít této popularity k natočení její filmové verze. Až na několik drobných úprav ponechal dějový rámec beze změny a hlavní atrakcí pak mělo být obsazení akademického malíře Oty Bubeníčka. V dalších rolích se objevili mladí a začínající herci, z nichž někteří působili ve stálém angažmá na pražských operetních scénách (bezesporu největší pozornost na sebe strhává dryáčnická Ljuba Hermanová). Z dnešního hlediska má cennou dokumentární hodnotu závěrečné zachycení tradiční poutní slavnosti. S ANTONÍČKEM se zrodila nová, přímo triumfální éra českého operetního kultu, charakteristická především dosud nepoznanou konjunkturou a postupným narůstáním účinné domácí tvorby, která zahnala import až do podřadného postavení.(8.8.2009)
Ač jsem milovnice filmů pro pamětníky a folklóru a ve vesnici pod Svatým Antoníčkem učím, tohle už není můj šálek čaje. V rychlosti proklikat a rychle zapomenout, že něco takového vzniklo. A kroje si radši užít naživo než u téhle k....y :-)(2.6.2012)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
Pacco
(2x a už nikdy) Nepožívat ve střízlivém stavu. Dobrá, dobře míněná rada (nad zlato). Ljuba Hermanová je neskutečně poďobaná od jebáků a bezmezně přehrává, ale její výkon patří k těm lepším ve filmu. (Prý 50. Innemannův film a začátek českých operet.)(6.1.2009)
Vesecký
Opět se s většinou shoduji - dvě hvězdičky. Největším přínosem filmu z historického hlediska je ukázka slováckého folklóru, který s globalizací a komerční anglofonní kulturou u nás takřka zmizel - alespoň z medií. Právě ty autentické záběry na konci filmu jsou velmi cenné. Ale to je tak asi vše. Po různých tentokrát ne příliš složitých ani nápaditých peripetiích se dají dohromady tři páry a předpokládáme, že na konci se u sv. Antonína slaví svatby, ačkoliv tam je to nějak ustřihnuto (ztratilo se?). Innemannovy režie jsou vskutku nevyrovnané a tahle je zase slabší. Automobilový závod se záhy vytrácí - proč se tam vůbec objevil? Snad byla sponzorem automobilka. Hold panu malíři byl holdem pro herce Bubeníčka. Hana Vítová, standardní tvář, standardní úsměvy i mluva; Ljuba Hermanová - ta byla ve filmu všeobecně slabá a její komika dnes nemůže nikoho rozesmát; Alena Frimlova -oh, yes, Čechoameričanka, ale pak zpívala krásně čistě česky, ještě že se manžel dal rozvést, jinak by Jára Pospíšil přišel zkrátka. Trošku více svěží byl Franta Paul, Dohnal nic.(3.3.2016)
kinderman
Vzhledem k tomu, že postava H.Vítové je zde ještě pasivnější než obvykle, pozornost na sebe strhává L.Hermanová. Až je člověku skoro líto, že nakonec užene zrovna takového blba, jakého hraje F.Paul.(5.9.2011)
Marthos
Stejnojmenná opereta autorské dvojice Špilar - Mírovský zahájila 1. července 1932 v Městském divadle na Vinohradech netušenou budoucnost české operetní historie. Děj autoři zasadili do atraktivního prostředí moravského folklóru, symbolizovaného především poutí ke svatému Antoníčkovi. Lidové prostředí, včetně pestrých krojů, se uplatňovalo v operetě již dříve, ale dosud nikdy v tak dominující síle, navíc protkáno i typickým nářečím. Do kontrastu položili tvůrci moderní prvky jako velkoměstského novináře nebo americkou milionářku. Hudební skladatel Jára Beneš pak pro dílo zkomponoval řadu hudebních čísel, z nichž nejslavnější je dobový šlágr Ty můj svatý Antoníčku. Z operety se rázem stal obrovský hit a proto se režisér Svatopluk Innemann rozhodl využít této popularity k natočení její filmové verze. Až na několik drobných úprav ponechal dějový rámec beze změny a hlavní atrakcí pak mělo být obsazení akademického malíře Oty Bubeníčka. V dalších rolích se objevili mladí a začínající herci, z nichž někteří působili ve stálém angažmá na pražských operetních scénách (bezesporu největší pozornost na sebe strhává dryáčnická Ljuba Hermanová). Z dnešního hlediska má cennou dokumentární hodnotu závěrečné zachycení tradiční poutní slavnosti. S ANTONÍČKEM se zrodila nová, přímo triumfální éra českého operetního kultu, charakteristická především dosud nepoznanou konjunkturou a postupným narůstáním účinné domácí tvorby, která zahnala import až do podřadného postavení.(8.8.2009)
Rousse
Ač jsem milovnice filmů pro pamětníky a folklóru a ve vesnici pod Svatým Antoníčkem učím, tohle už není můj šálek čaje. V rychlosti proklikat a rychle zapomenout, že něco takového vzniklo. A kroje si radši užít naživo než u téhle k....y :-)(2.6.2012)